ART

 * 03.07.1997

 + 17.05.2006

Jednoho večera přišel, lehl si u ohně a už zůstal........

Německý ovčák, mohlo mu být asi tak půl roku, ale v ten den když přišel, byl jeho den  narozenin pro nás.

A já konečně měla pořádného psa, o kterém jsem tolik snila. Pár let jsme chodili na cvičák, ale chyběli nám hlavně přátelé, kteří by se s námi podělili o své znalosti.

A tak, i když byl Artík velice učenlivý, zůstali jsme pouze u základů poslušnosti

a nikdy jsme se nezúčastnili žádných zkoušek ani závodů. Byl to prostě jen pes "kamarád", co mi vždycky dokázal zvednout náladu a pořádně rozesmát.

Později jsme s mojí kamarádkou a její fenou, také NO, Sárou, začaly tahat. A tak taky vznikla ta veliká psí láska! Art a Sára, to byla nerozlučná dvojka. Postupem času se nám smečka rozrostla až na 5 hafanů, pořídily jsme závodní saně a začaly trénovat. Plánovaly jsme i nějaké menší musherské závody. Jenže osud  k nám byl ale krutý, Artovu velikou lásku, Sárušku, nám někdo otrávil. Chyběl nejlepší tahoun a tak se naše sny pomalu rozplynuly.
 

A ani k Artečkovi nebyl osud milý. Po pokousání jiným psem (bohužel tervíkem z naší smečky) se i přes dlouhé léčení jeho zdravotní stav stále zhoršoval a mně nezbylo nic jiného, než se rozhodnout a ukončit jeho trápení.

Teď leží pohřben vedle Sárušky, jsou zase spolu a snad někde v psím nebi si společně hrají.........

Artečku, děkuji Ti za těch 9 nádherných let, kdy jsme společně začínali poznávat krásu kynologie a užívali si každý den hromadu legrace.

..................nikdy na Tebe nezapomenu!!!